Templáři Vaultu Šílené Brahmíny

  Regule  
  • Ústava
  • Pravidla
  • Levelování
  • Jak se přidat?

  •   Herní svět  
  • Dějiny
  • Věděli jste, že...

  •   Družstva  
  • Drancíři
  • Zewell
  • Osamělí střelci
  • Bývalí templáři

  •   Ostatní  
  • Diskusní forum
  • Vault Šílené Brahmíny
  • Fotogalerie
  • Knihovna
  • Nukezin
  • Seminář

  •   Uživatel 



      Kontakty  
    Reinar
    chekotay
    Facebook


    Počet přístupů:



     
    Jméno charakteru: Miroslav  [hráč]

    Rasa: člověk   Ročník: 2250
    Popis charakteru: Zbožný bodrý kněz toulající se Pustinou jménem Biskupské stolice v Olomouci. Dobře vzdělán v důstojnické akademii. Boji se vyhýbá, avšak když na to přijde rozdá pár ran ve jménu Otce, syna i ducha svatého.
    Osobní motto: Hrad přepevný je Pán Bůh náš.
    Tým: Zewell   Funkce: kněz

    Zbraně: samopal (1 HB), kladivo Boží větry (2 HB)
    Zbroj: „Víra je můj štít“ :)
    Výstroj: Bible a předválečný nůž z nějakého Švýcarska.
    Inventář: svítící techy, vepřová konzerva

    Zmrzačení a zvláštní znamení: Idiotský úsměv. Milovník mešního vína se slabou odolností na drogy.
    Zkušenosti: 685 xp. (po Plán "Bílý")
    Úroveň: 5.
    Ozáření: 30 radů
    Zamoření: 00%
    Počet životů: 5
    Délka respawnu: 6 minut - OZÁŘEN! -
    Perky:
  • 1.lvl: Bystrý učedník
  • 2.lvl: Chabé tělo
  • 3.lvl: Životodárce
  • 4.lvl: Přízeň boží
  • 5.lvl:

  • Tituly:

    obrázek postavy 200×300px.
    Seznam odehraných akcí: operace Lomená skála, Beskydská patrola III, operace Paranoid, operace Paranoid 2, Obřanský odřad, Patrola V: Bezva kšeft, P´n´P: Reznoucí ocel, Pohasínající naděje, HC Podzimní bloudění: Piknik pri ceste, Operace Trhání švestek, OLS2: Kladivo na čarodějnice, VII. Patrola: Incydent Trzyniecki, OLS3: Výbušná zmes, Plán "Bílý".

    Životopis:
       Otec kapitán Miroslav. Syn zámožného kupce a vychovatelky z olomouckého sirotčince. Celé mládí jsem byl připravován na převzetí otcova obchodu s nářadím (a podpultově i zbraněmi) a matkou vzděláván četbou děl nalezených v troskách dřívější olomoucké univerzity. V městě bylo málo možností živobytí. Buď musel mít člověk štěstí a zdědit zavedenou živnost, odejít do pustiny jako žoldák či se dát na církevní dráhu. Pro mne bylo předurčeno to první, leč podvědomě jsem toužil vstoupit do služeb biskupství. První přečtení Bible mne nechalo chladným, jenže události po 15 roku věku zavířily s mým směřováním jako mixér na kosti kočkolišek...
       „Co znamená věta Ignorantia iuris non excusat?“ ptala se mne matka během jedné z našich hodin. „Neznalost práva neomlouvá. Proč musíme sakra omílat to samé dokola. Už abychom se dostali k tomu Machiavellimu,“ odsekl jsem podrážděně. Na matce bylo vidět, že je nějak skleslá. Vůbec posledních několik týdnu se nezdála být ve své kůži. „Co ti je?“ optal jsem se s líčenou starostlivostí. „Aaale tvůj otec provozuje krám do setmění, ale vrací se domů až během půlnoci. Aby v tom nebyla nějaká ženská!“ postěžovala si a skryla hlavu mezi dlaně. „Co tě má, ten spíš někde chlastá Rot Gut,“ snažil jsem se ji uklidnit, abych nemusel poslouchat to skuhrání.
       V zámku cvaknul klíč. Zrovna přišel vždy nevrlý otec. Zapáchal. Ne, alkoholem ne. Bylo to něco... těžko identifikovatelného. Jako směs moči, zvratek, krve, spermatu, kadidla, tygří masti, potu, oleje do lamp, spalin, jídla, žluči, ... Kdybych se pokoušel představit si pach zvrhlosti, vypadalo by to nějak takhle. „Kdes byl tak dlouho?“ vyzvídala matka. „Nestarej se. Mám hlad, kde je večeře?“ Zapomněla na ni. To nebylo dobré. To vůbec nebylo dobré. Otcova ruka se mihla vzduchem a zasadila jí tvrdou ránu na tvář. Upadla a prosila o odpuštění jako kajícník. Tahle scéna se na můj vkus odehrávala až příliš často.
       O pár týdnu později mi otec začal svěřovat krám a odcházel 3 hodiny před zavíračkou. Dne 22. listopadu 2265 (na to datum nelze zapomenout) jsem se trochu zdržel, protože zákazník potřeboval poradit s výběrem součástek na opravu vodního filtru. Rutinně jsem přepočítal peníze, zkontroloval mříže na oknech (které byly dávno vymlácené), zhasl petrolejku, zamkl a vydal se domů. Tam však nikdo nebyl. „Asi mi šla matka naproti, jak to obvykle dělává, když se hodně opozdím.“ Rozhodl jsem se vrátit ke krámu. Když jsem zahnul za poslední roh, ulpělo mé oko na dvou postavách v černých kápích stojících přímo před vchodem. Zloději? Ne, ty by nechodili tak nápadně. Kněžská policie? Potlačil jsem instinkt na ně zavolat a raději se jal je sledovat poté, co se nikoho uvnitř nedovolali.
       Vydali se směrem na jih. Kasárna kutňáckých důstojníku, to by i odpovídalo. Jak mne překvapilo, když pokračovali přes vnitřní hradby města do dávno neobydlené čtvrti. Procházeli troskami domů se zjevnou znalostí prostředí. Netrvalo to dlouho a zastavili u dvoupatrového domu s propadlou střechou. Krátce se rozhlédli a vstoupili. Dveře nechali odemčené. Jaká nedbalost! Leda že by počítali s někým dalším nebo naopak si byli tak sebejistí, že tudy nikdo nepůjde.
       Vkročil jsem do temnoty a nechal jí přivyknout oči. Zaposlouchání prozradilo, že v okolních pokojích nikdo není. „Kam zmizeli?“ uvažoval jsem polohlasně. V okamžiku, kdy jsem si všiml krátkého paprsku světla zatínajícího se do okolní tmy jako sekera, vstoupila do budovy další osoba a za sebou táhla spoutaného zajatce s pytlem přes hlavu. Možná zajatkyni. Rychle jsem uskočil za roh vyděšen k smrti. Tlukot vlastního srdce se zdál být hlasitější než střelba z kulometu. Cizinec otevřel dveře do sklepa a okolí zalilo zlatavé světlo. Zprvu jsem své překvapení pokládal za výplod oslněného mozku. Jenže to byla skutečnost. Můj otec pomalu sestoupil dolů táhnuvše za sebou ženské tělo.
       Trvalo dlouhé minuty než jsem byl schopen pohybu. Zbabělost říkala uteč a zapomeň na to, co jsi viděl. Ale zvědavá a odvážná část mého já zvítězila. Pomaličku jsem otevřel dveře a vydal se po schodech. Vedly do poměrně velké místnosti, jejíž strop drželo pět sloupů. Byly pospojovány na zemi nakresleným symbolem pentagramu. Na čtyřech visela umučená těla žen. K smrti je provedla bolest stvořená odborníkem. Umírali dny v nepředstavitelné agonii. Poslední vydechnutí se jim muselo zdát jako Boží milost. Využil jsem relativního přítmí a skrčil se za harampádí u vchodu
       „Pane, už tam nebyl. Omlouváme se za své selhání.“ zpytoval se jeden z mužů mému otci. „Doma nebyl, v obchodě také ne říkáš. Nu nevadí. Odstraním ho později, aby neohrozil cíl Pekelného bratrstva. Nikdo nesmí stát v cestě dokonání Antikristovi pomsty. To, co započalo před 188 lety, musí být dokončeno.“ řekl můj vlastní otec a podíval se postupně na 4 přihlížející muže kolem sebe. Následující události byly jak zamlžené. Otec strhl pytel zajatkyni z hlavy. „Matko!“ zašeptala neslyšně má ústa i když se mi chtělo křičet. Paralyzován strachem, pachem nemytých těl a drogou vznášející se ve vzduchu jsem pozoroval, jak matku věsí na řetězy a rituální dýkou jí stíná hlavu. Poté obscénně tančily po pentagramu, vykřikovali Satanská hesla a vyvrcholením rituálu byla soulož s mrtvými těly žen na sloupech i mezi sebou.
       Najednou mi v mysli vytanula citace Božího slova: „Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlivostí, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten, kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede slabé z údolí temnoty, neb ten jest skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých dětí a já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny, kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry a když uvalím svou mstu na tebe, seznáš, že jméno mé je Bůh.“ Již jsem se neklepal skrčený v temném koutě. Stál jsem s kovářským kladivem v ruce, které jsem nosil jako ochranu před zloději brousícími si zuby na tržbu. Všechen pohyb ustal, čas se zastavil, zasunuté údy zůstaly na chvíli zasunuté, kultisté na mne zírali nechápajíce. A pak jako pokyn k útoku dopadla na zem uhnilá ruka jedné z žen. Pokyn k mému útoku.
       Vrhl jsem se kupředu. Máchl jsem kladivem, teklo to v ráz, v satanském sklepě krve. Lebka muže se proměnila v mozkomíšní kaši. Růžová mlha zahalila prostor. Ani druhý nestihl zareagovat. Odříkávaje litanii zloby jsem mu rozdrtil koleno a práci dokončil ranou na hrudník. V bitevní euforii jsem málem nepostřehl kultistu blížícího se zprava. V poslední chvíli jsem uhnul kotoulem za sloup. Obřadní meč prořízl vzduch na prázdno. Bohužel jim to dalo čas se zformovat. „Ty prašivý zmetku, nezasloužíš si žít o nic víc než tvá pobožná matka. Na něj,“ zahřímal otec a chopil se halapartny zavěšené na protější stěně. Jediná šance byl útok. První rána prošla neškodně vzduchem. „... stran lemována jest nespravedlivostí...“ Nepřítel v kápi zíral na ruku přeraženou v lokti. „... Požehnán buď ten...“ Druhou rukou se pokusil zastavit kladivo. Marně. „...vyvede slabé z údolí temnoty...“ Skočil jsem po posledním ze satanistů. Otce si nechám nakonec. Ten již kladivo zastavil v půli cesty nastaveným páčidlem. Nohu drtící jeho genitál už nečekal. „Na prcání mrtvol je stejně nepotřebuješ.“ Ve chvíli, kdy jsem se rozmáchl ke smrtící ráně, mi otec zabodl do ruky hrot halapartny.
       Kladivo neškodně dopadlo na zem. Chytl jsem násadu zbraně a vytrhl ji z rány. „...divokým hněvem všechny, kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry...“ Pěst přelomila otcův nos. Avšak ve svém šílenství necítil bolest. Vrátil mi ránu na solar. Vyvedeného z rovnováhy mě podkopl a já se vděčně poroučel k zemi. Zaklekl mi na hrudník a škrtil a škr... „Roztrhnu ti prdel až k lopatkám stvůro pekelná, zhyň v plamenech nebeských...“ Z posledních zbytků sil jsem sáhl po bojovém noži. Sevření nepovolovalo. Mé vidění postupně šedlo. Druhý kultista už vstal, sundal si kalhoty a chystal se mne... „Poslední, co uvidím, nebude ničí péro.“ Zarazil jsem nůž otci do rektálního otvoru a trhl jím vzhůru. K lopatkám se již nedostal, ale přeříznout páteř dokázal. Jeho zrak nepřítomně ostřil na plechovku benzínu, kterou nosím jako podpalovač na pásku. Boží plameny zahalily otcovo tělo. Poslední stojící nepřítel se probudil z orgastické rozkoše až když mu chytla kutna. Hrot nože prošel jeho sklivcem jako rozžhavený pohrabáč sádlem.
      
       Dlouhé dny jsem se toulal bezcílně ulicemi Olomouce, až jsem se dostal před kostel. Malá zpověď neuškodí. „Synu, ty jsi zabil svého otce!?“ ptal se zděšeně farář. „Ano, ve jménu božím. Navíc to už nebyl můj otec, nýbrž Satanův služebník.“ „Potom ti Bůh odpustí. Co hodláš dělat dál?“ „Nemám tušení. Asi se stanu žoldákem.“ „Když o tom tak mluvíš... Do akademie se dá dostat pouze přes protekci. Avšak ty jsi zvláštní případ. Rozbil jsi Antikristův kult, po kterém pátrají jednotky biskupství již celá léta. Doporučím tě!“
       Studium Bible, boje a vymítání trvalo celé 4 roky. Volného času mi příliš nezbývalo, avšak v těch vzácných chvílích jsem se stále vracel k oněm hrůzným událostem. K církevnímu faráři jsem se vyzpovídat jít nemohl. Pro kadeta akademie bylo nepřípustné hřešit i ve jménu Boha před jejím dokončením. Proto jsem chodil do místních nevěstinců. Ne, smilstva jsem se nedopouštěl. Pouze jsem hovořil o svých problémech s vědomím, že se dál nedonesou. Nejradši jsem se „vyzpovídával“ nějaké Tíně. Uměla docela naslouchat. Avšak jednoho dne zmizela. Kdo ví, kam jí cesty Boží zavedli.
       Jako kadet jsem pobíral docela slušný plat. Všechen majetek jsem už při vstupu do církve věnoval biskupství. Příliš možností na útratu nebylo, tak jsem často chodil na oběd do krčmy na náměstí. Vařil tam nějaký Daven. Rozhodně to bylo lepší než šlichty od sester jeptišek.
       Po ukončení akademie a vysvěcení na kněze mne biskupství uznalo za natolik připraveného, že mne vyslalo na první misi. Prozkoumat lomy poblíž padlého města Skuteč...

    Profil založen 08.09.2070, naposledy upraven 24.09.2077, celkově upravován: 11×. Bůh není a my jsme jeho proroci!




      Aktuální questy  
  • Lov zombíků
  • Výčet víček

  •   Aktuální dokumenty  
  • Drancířská písnička (ODT, 240 kB)
  • Dziki Gon: Sestřel vertibirdu (video, 9MB)

  •   Chystané akce  
  • Adventura: Těšínská aféra

  •   Proběhlé akce   50. Operace Paranoid 3
    49. PP2: Živá voda
    48. PB2: Zlatá horečka
    47. Letní bloudění
    46. Dziki gon
    45. 9. Patrola: Bílá smrt
    44. Pašerácká práce v Beskydech
    43. Volba Komandéra
    42. P'n'P: Vzpoura na křižníku
    41. Plán "Bílý"
    40. 8. Patrola: Hra o dróny
    39. OLS3: Výbušná zmes
    38. Stalkeřina ve Ždánickém lese
    37. 7. Patrola: Incydent Trzyniecki
    36. OLS2: Kladivo na čarodějnice
    35. Operace Trhání švestek
    34. 6. Patrola: Spasiteľ prichádza
    33. HC Piknik pri ceste
    32. Pohasínající naděje
    31. Jarní bloudění
    30. 5. HC Patrola: Bezva kšeft
    29. P'n'P: Reznoucí ocel
    28. Templářská webgame
    27. Obřanský odřad
    26. Podzimní bloudění
    25. Operace Paranoid 2
    24. 4. Patrola: Beskydské bloudění
    23. Operace Paranoid
    22. 3. Patrola beskydská
    21. Operace Lomená skála
    20. 2. Patrola: Sněžná hlídka
    19. Operace Sturm und Drang
    18. Operace Zubaté ostří
    17. Operace Špinavý prachy 2
    16. Quest Area LARP
    15. Stalkeřina v Třanovicích
    14. Workshop
    13. Beskydská patrola
    12. Chladná ocel 3:Krvavý jarmark
    11. HC Setkání u studánky
    10. Brahmínin
    09. Operace Frühling
    08. Chladná ocel 2: Exodus
    07. Hornosušská operace
    06. Operace Špinavé prachy
    05. Operace Chladná ocel
    04. HC Postnuclear Winter
    03. Operace Letní probuzení
    02. Operace Divoká země
    01. Operace Buldok

    Reklama:   Zážitky jsou skvělé dárky - a pokud chcete darovat zážitek jako dárek, tak jedině zážitky od Zážitkové agentury FAN MOTION . Mají tam totiž ty nejlepší zážitkové dárky. Komunitní síť Facebook nabízí nové zážitky - poznejte nové kamarády na síti Facebook. Vše o síti Facebook. Nové zážitky na Facebooku.