Templáři Vaultu Šílené Brahmíny

  Regule  
  • Ústava
  • Pravidla
  • Levelování
  • Jak se přidat?

  •   Herní svět  
  • Dějiny
  • Věděli jste, že...

  •   Družstva  
  • Drancíři
  • Zewell
  • Osamělí střelci
  • Bývalí templáři

  •   Ostatní  
  • Diskusní forum
  • Vault Šílené Brahmíny
  • Fotogalerie
  • Knihovna
  • Nukezin
  • Seminář

  •   Uživatel 



      Kontakty  
    Reinar
    chekotay
    Facebook


    Počet přístupů:



     
    Příběh

    < Prequel   |   První strana   |   Druhá strana >  |   Třetí strana >>



     Kapitola první:
       Počátek

       27. října léta Pána 2077 byla ukončena Velká válka způsobem, který každý tak trochu čekal - jaderným holocaustem. Lidstvo na sobě spáchalo nukleární xenocidu. Evropa, Afrika a Blízký východ se ve svých problémech utápěly již velmi dlouho, docházelo zde k atomovému terorismu, občanským válkám, rasovým a národnostním nepokojům, ale Asie a Amerika zatáhly oponu ve velkém stylu.
       Nad planetou se rozprostřel temný příkrov radioaktivního prachu a popela. Lidstvo se stalo pouhou součástí radiačního pozadí. [ časová osa Bible Falloutu ].
       Evropa byla jadernou válkou zasažena méně, než ostatní kontinenty, na druhou stranu zde působily jiné silné zničující agens - průmyslové znečištění ("masit"), zdivočelé biologické a kybernetické zbraně, občanské nepokoje a války... zpětně je velmi těžké posoudit, co vše se přiživilo na krizi a pomohlo k Pádu, avšak je jisté, že jaderná jiskra jen zažehla pohřební hranici, kterou si pod svou civilizací Evropané stavěli již velmi dlouho.
       Základní vlastností života je touha žít. Trvalo to dlouho - celé dekády - ale z popela opět vzklíčily rostliny, prorazily povlaky atomového skla a vzdorně zamířily své mutacemi pokřivené stvoly k zamračenému nebi, z něhož bez ustání pršela kyselina sírová a thorium. Mnohé oblasti byly zasaženy méně, a když nukleární inferno trochu ztratilo na síle, staly se tyto ostrůvky zeleně nástupními prostory, ze kterých život započal svou protiofenzívu.
       Také lidé přežili. Páleni jadernou výhní ve svých směšných domech po stamiliónech, přesto přečkali Úder, schouleni v děrách jako prašivé krysy... Po Úderu přišel šok, neustálé městské války o poslední zdroje, nemoci, hladomor... chete čísla? Zde jsou: Odhadem pouze 20% obyvatelstva Evropy (z circa 1,4 mld.) bylo zabito během Úderu, dalších 20% zemřelo v následujícím půl roce. Pro ten zbytek zde zůstal svět bez infrastruktury, svět bez zdrojů, svět záření, NBC zbraní, svět smrti, zmaru a rozkladu. Civilizace zahynula a její spálená mršina se rozkládala, zaplavovala svět svým smradem a hnilobnými jedy.
       První půlstoletí po Válce nemá jméno. Jsou to bezejmenné dekády. Paměť lidstva má v této době amnézii, neboť žádné lidstvo nezůstalo. Lidé, ty zhýčkané opice, staly se bestiemi horšími než zvířata. Realita těch dní byla horší, než cokoli si dokáže lidská mysl - zdravá lidská mysl - představit. V této době zemřeli takřka všichni lidé narození před Válkou (našly se anomálie, které nejsou schopny smrti), a úmrtnost běžně sahala přes 90%.
       Ale každá noc jednou skončí, i ta nejstrašnější. Z prachu a popela povstal život, z rozvalin měst, ze smradlavých úkrytů vylezly lidské bytosti. Začala se éra Zmrtvýchvstání. Důležitým vůdčím činitelem této éry byly survivalisté - lidé, kteří přežili Válku i následující léta ukryti v protiatomových krytech, mohutných bunkrech podobných severoamerickým vaultům. Tyto kryty, ač jich bylo nemnoho, staly se semínky, z nichž počala klíčit nová civilizace. Pomalu se situace stabilizovala. Smrt stále číhala na každém kroku, zmrzačeným lidem se rodily zmrzačené děti a svět byl plný nebezpečí, ale také vznikaly první lidské komunity snažící se vypěstovat si novou potravu a dodržující jakýsi právní řád.
       Tato éra trvala sto let a na jejím konci se lidé naučili, jak přežít. Není to lehké. Mnozí to nedokážou - většina to nedokáže. Ale někteří ano. Lidstvo, podobno Fénixovi, vstává z popela.
      
       Náš příběh začíná ve druhé polovině XXII. století po Kristu, tedy přibližně 180 let po Pádu, jak se někdy také říká souhrnu událostí vedoucích k zániku civilizace.
       Střední Evropa byla Válkou zasažena relativně málo - oproti Západu - na druhou stranu zde hrálo značnou roli znečištění a hlavně mnoho konvenčních konfliktů. Celou oblast si opět podmanila příroda, méně ozářená místa zarostla lesy a houštinami, a v této malebné, silně zamořené krajině dál přežívali lidé. Na místě dávných měst stály osady, dálnice se změnily v karavanní stezky... Svět je drsný a nelítostný, a lidé v něm stejně tak, ale jsou to stále titéž lidé a stále tentýž svět. A stále tatáž válka.
       Protože válka se nikdy nezměnila.
      
       Podívejme se nyní na tento maličký kousek světa. Ze severu, jihu a východu uzavřen pohořími, ze západu neprostupnou džunglí. Na předválečných imperiálních mapách se mu říkalo Dolní Slezsko. Při pohledu z výšky jsou zřetelně vidět krátery po jaderných pumách zarůstající trávou, z lesů vystupují betonové kosti zničených měst, sem tam se nad Pustinou zvedají sloupy kouře, ukazující na opevněnou vesnici. Nejvýznamnější město v oblasti je Ciezsyn ležící na východním břehu řeky Olzy. Toto město se nejvíce blíží tomu, čemu se před Válkou říkalo "spokojený život". Vede ho kupecká gilda, není takřka vůbec zamořeno a daří se zde obchodu. Západní břeh Olzy je ovšem takřka neprostupný - vleklá válka o toto kdysi pohraniční město zde zanechala příliš mnoho nevybuchlých granátů a automatických pastí.
      
       Kapitola druhá:
       Habíkův gambit

       Kde žijí spokojení lidé, najdou se i jiní, kteří by je rádi oškubali. V této době a na tomto místě se jim říkalo otrokáři, byly to skupinky rabijátů a zabijáků, kteří bez skrupulí přepadávali slabě bráněné vesnice a osady, zbavovali lidi svobody a poté, co z nich vymlátili vlastní vůli, je prodali dál jako poddajné služebníky. Každé smečce otrokářů obvykle velel jeden šéf, který si tvrdě vynucoval poslušnost a který si žil, jak se říká, jako paša. Malé skupinky otrokářů nepředstavovaly pro velké opevněné vesnice a městečka problém. Až jednoho dne jeden mladý, ambiciózní a naprosto bezcitný šéf jedné takové skupinky svolal ostatní šéfy na poradu. Mělo jít o rozdělení loveckých teritorií, výměnu informací, uzavření spojeneckých smluv... ale k tomu nedošlo. Mladý šéf nechal postavit pevnou chatu ze dřeva, a když se v ní jeho kolegové usadili, zatarasil dveře a chatu podpálil.
       Hořela dlouho. A když se dým rozplynul na tmavé obloze, skládali první otrokáři slib věrnosti nejvyššímu šéfovi, mistru otrokáři - cechmistru Habíkovi.
       Po eliminaci konkurentů získal Habík pod své velení takřka všechny otrokáře v oblasti, a ty, kteří se mu nepodřídili, dal zabít či vyhnat. Své snažení však chtěl korunovat velkým úspěchem, a proto se rozhodl zaútočit na největší město v oblasti - přímo na Ciezsyn! Cech otrokářů se vydal na pochod.
       V té době neexistovala žádná centrální moc, která by prosazovala zákon a pořádek. Ciezsyn byl rozpolcen po válce mafií, kdy se spolu o převahu v Kupecké gildě utkaly dvě skupinky, místní Smečka a české Souručenství. A ani kdyby se obě mafie spojily, nedokázaly by postavit do pole dost bojovníků, aby odolaly náporu Cechu otrokářů. V Pustinách byly síly svobodných lidí roztříštěné, nebyl nikdo, kdo by mohl městu přispěchat na pomoc.
       A přece...
       Pustinou v té době procházali dobrovolníci, tuláci, kteří se rozhodli prosazovat spravedlnost pomocí svých zbraní, a kteří si říkali Rangers. Mnohde je neměli rádi, poukazovali na to, že rangeri berou spravdlnost do vlastních rukou. Ti zase tvrdili, že někdo ji brát do svých rukou musí. Dnes je obtížné rozsoudit, zda Rangers byli skutečně čestní kavalíři, kteří zlé trestali a dobrým pomáhali, nebo to prostě byla jen další banda rabiátů. Toulali se Pustinami osamoceně nebo v malých skupinkách a všude, kam přišli, prosadili silou svých zbraní svůj morálně-etický kodex, svou vizi spravedlnosti. Neměli velení, ale občas se scházeli na vrcholcích sněmovních hor, a když se doslechli o hrozbě Otrokářů, zvolili svého velitele a chystali se k obraně města. Tím velitelem byl mladý ranger jménem Chekotay.
       Rangers dorazili k Ciezsynu právě včas. Rozložili se na úbočí kopce západně od města a připravili do cesty otrokářům jednoduché polní opevnění. Zdálo se, že bitva bude tuhá a obránci neměli mnoho šancí - bylo jich proklatě málo... V poslední chvíli řidké řady obránců doplnili ozbrojenci z Havířova, vetřící možnost dobré kořisti a mstící se otrokářům za nájezdy. A pak se již mezi stromy ukázaly první postavy pochodující pod znamením lebky. Cech otrokářů zaútočil na Ciezyn.
       Psal se 23. březen 2265, když se směsice obránců utkala na kopci na dohled od Ciezsyna s Cechem otrokářů. V těžké bitvě byly síly otrokářů zlomeny, Cech rozprášen a zničen a chráněné město přežilo. [ operace Buldok ] Tato velká bitva - první velká bitva nadcházející éry - se vryla to paměti všech obyvatel Pustiny, a proto je možno považovat rok 2265 za počátek úplně nového místního letopočtu. Jakkoliv kde jaká samota a osada používala vlastní dataci, nyní to byly všechno roky před a po té velké řeži. Jednotné počítání let jako by bylo předzvěstí nástupu nových mocností... ale to bych předbíhal.
      
       Kapitola třetí:
       Příchod Bratrstva oceli

       Bratrstvo oceli... co o této mocnosti post-apokalyptického světa věděli v té době obyvatelé Těšínské Pustiny? Ne mnoho. Šuškalo se o tajemných návštěvnících jednajících s nejvyššími představiteli Gildy, o vozech projíždějících po stezkách a o tajmeném ruchu v Chotěbuzském lese. Nedlouho po porážce Otrokářů byla v Ciezsyně zřízena pobočka Bratrstva oceli s posádkou několika rezidentů, jejichž úkolem bylo hledat zde, na významné obchodní křižovatce, pozůstatky předVálečných technologií. A rezidentni občas něco koupili - ale nevybavovali se. Více snad mohli říct rangers, kteří s Bratrstvem spolupracovali, avšak tito bojovní tuláci byli také mlčenliví, a navíc jejich počty pomalu řídly. Skupina sdružená kolem Chekotaye, původně určená jen k odražení útoku Cechu, se stále ještě držela v oblasti, bylo však zjevně jen otázkou času, kdy se i tito svobodomyslní válečníci rozejdou.
       Cech otrokářů pod vedením cechmistra Habíka byl rozdrcen. Přeživší otrokáři se rozutekli do světa, s Habíkem zůstalo jen pár nejvěrnějších. Cechmistrovy životní cíle se zhroutily, a v této těžké chvíli se udála podivná proměna. Někteří pamětníci tvrdí, že za to mohl nález pradávné knihy, knihy z doby dávno před Válkou, a že tato kniha změnila Habíkův život. (To by mimo jiné ukazovalo na to, že cechmistr byl gramotný.) Habík se zcela změnil, vnitřně otočil a vydal se konat Dobro způsobem, vedle kterého Rangers vypadali jako umounění břídilové. Svou skupinku pojmenoval Padlí rytíři.
       Jednoho dne průzkumníci Rangers nalezli v Pustině zajímavý artefakt - nukleární nálož z doby před Velkou Válkou. Rozhodli se nabídnout tuto zbraň Bratrstvu oceli výměnou za velké množství zátek. Říká se, že jich byl plný vak - v té době byly zátky velmi ceněné a takový vak zátek představoval pohádkové bohatství. Rezidentni Bratrstva Oceli vyrazili ze své základny při lovecké osadě Chotěbuz a počkali na domluveném stanovišti uprostřed Albrechtického lesa. Jenže o transakci se dozvěděli i Padlí rytíři. Pro ně by takové množství zátek bylo výborným vkladem do nové budoucnosti! Počkali si tedy na příchod Rangerů nesoucích těžkou jadernou hlavici, a napadli je ze zálohy. Boj byl tuhý a divoký, v jeho průběhu navíc dorazila neznámá banda otrokářů, složená z těch, které Habík vypudil při sjednocování cechů. Prudkým útokem se zmocnila nukleární pumy a prodala ji Bratrstvu, které jim slíbilo brzy předat všechny zátky.
       Při následném stahování z oblasti byli Otrokáři napadeni spojenými silami Rangers a Padlých rytířů, ale dokázali se snadno odpoutat a unikli zpátky na západ, tam, kde se pod nukleárním hávem rozprostírají trosky Ostravy. [ operace Divoká země ]
       Bratrstvo oceli ovšem vůbec nemělo v úmyslu zátky otrokářům předat. Nejspíš spoléhalo na Rnagery a Padlé rytíře, že za ně udělají špinavou práci a vybijí všechny otrokáře. Tak se však nestalo. Rangeri vždy tíhli k samotářství a neomezené svobodě, procházeli Pustinou, kam je jejich volné mysli táhly, a sdružení ve velké skupině, neustálé boje a podřizování se velení jim nevonělo. Téměř všichni svého velitele opustili, rozutekli se po Pustině...
       Na druhé straně barikády bývalý skvělý cechmistr Habík utržil další porážku. Již nevedl zástupy, po těžkých ztrátách velel hloučku zoufalých bojovníků. Když jej zklamalo vše, i předVálečná moudrost, stal se z něj zloměný muž. Stále však choval v sobě velkou hrdost, nechtěl zůstat závislý na svých posledních věrných. Jednoho dne vzal své zbraně, trochu jídla, a odešel kamsi do Pustiny... sám. A nikdo o něm již nikdy více neslyšel.
      
       Kapitola čtvrtá:
       Vzestup Drancířů

       Cech otrokářů byl rozbit, Bratrstvo oceli se stáhlo do svých tajných základen, Rangers se rozešli, Padlí rytíři byli zbití a bez velitele, Ostravští otrokáři byli daleko za obzorem. Zdálo by se, že se věci zase vrátí do původního pořádku. Jenže oblasti, kde již bylo prolito tolik krve, nemělo být ještě dopřáno klidu.
       Několik rangerů zůstalo s Chekotayem. Ten již dlouho přemýšlel nad údělem tuláků, nad tím, kam kráčí celé lidstvo. Bylo to tristní, kdekoliv deformovaná, poničená příroda, zamoření a anomálie umožní přežití několika lidských sídel, tam je vždy znova a znova vybijí zdivočelé bandy nájezdníků, lupičů a vrahů. Z generace na generaci se nepředávají téměř žádné vědomosti, doposud zachovalou techniku nemá kdo opravovat, a Bratrstvo se drží zpátky. Rangeri se snaží udržovat zdání spravedlnosti, ale ne vždy se jim to daří, a co mají z toho? Když je opustí štěstí a rychlé reflexy, umírají kdesi v Pustinách, sami, pod palbou přesily, ze zálohy.
       Se svou malou družinou se Chekotay usadil v osadě Horní Suchá. Kdysi zde byla vesnice, ale za Války byla zničená. Nyní, v roce 2265, zde několik rodin obývalo trosky hlubinného dolu a jeho okolí. Když přišli nájezdníci, otrokáři, vrazi či zmutované bestie z okolích lesů, místní se vždy schovali, kde se dalo, a třeba to i přežili. Chekotayovci místním pomohli - během dvou měsíců všichni, kdož si troufali zneužívat bezbranné vesničany, viseli na kandelábrech nebo hnili s kulkou v hlavě. Pak ale dal Chekotay rozhlásit, že se zde jeho muži míní usadit a žít s ostatními v míru, a pozval všechny lidi z okolí na velkou hostinu a chlastačku. Mnozí se nechali nachytat, jako by již byl zapomenut trik, který vyšvihl Habíka do čela Otrokářů! Ten večer se v Horní Suché sešlo mnoho nejrůznějších zjevů, aby společně zapili staré nesváry. Mezi nimi i ti, kdož zbyli z Paldých rytířů. Hodovalo se dlouho do noci... zdálo se, že sou všichni dobře opilí, ale to se skutečně jen zdálo. Chekotay byl hned tu, hned tam, a přitom ještě stíhal vést tajné jednání s Padlými rytíři.
       Po půlnoci jako by mezi hodovníky zašumělo - Rangeri a Padlí rytíři se jako by náhodně potkávali, šeptem si předávali smluvená hesla a zase se rozcházeli. Když potom Chekotay vstal s přípitkem, všichni hodovníci se postavili - a tu se ve světle ohňů zaleskly čepele nožů, vystříkla krev, zaznělo několik překvapených výkřiků...
       Nikdo neměl šanci uniknout. Ti, co nebyli zcela opilí nebo omámení drogami v nápojích, stihli vyběhnout jen před hodovní síň, kde již na ně čakali další ozbrojenci. Nebylo třeba střílet. Nebylo třeba křičet. Ti,kteří byli v průběhu večera určení, zemřeli rychle a precizně. A ti co přežili, nyní v hrůze upírali zraky na Chekotaye, jenž se v průběhu té strašlivé řeže ani nepohnul. Stál s rohem vína v ruce...
       Když se jeho řezníci vrátili zpátky do hodovní síně a ohlásili splnění svých úkolů, když poslední umírající vypustil v duši ve směsi skřeků a bulbání proseknutých tepen, pozvedl Chekotay roh a vážným hlasem pronesl přípitek: "Na nový řád!"
       "Na nový řád!" zaburácelo síní. Ti, kdož připíjeli, již nebyli Rangers, Padlí rytíři ani všelijací tuláci z Pustiny - nyní to již všechno byli Drancíři.
      
       Ráno 24. září 2265 vstávalo Slunce nad novým státním útvarem. Chekotay dlouhé týdny sledoval svobodné ozbrojence, tuláky, vyvrhele, s mnohými rozmlouval a některé přesvědčil, aby se k němu přidali. Padlí rytíři, jsouce bez velitele, kývli také snadno na vstup do nového spojenectví, jaké ještě nemělo obdoby. Všechna tahle sebranka se dala dohormady spolu s Chekotayovými rangery, a vznikla nová síla - Reavers, Drancíři, dobře vyzbrojení, divocí válečníci, které spojovalo touha nezemřít osaměle kdesi v příkopu u cesty zákeřnou ranou, nemrznout večer co večer kdesi pod celtou a nervat se ráno co ráno o kus ohlodané kosti s divokými psy. Tito lidé již měli dost osamění a beznaděje. Usadili se v rozvalinách dolu a nad Horní Suchou vyhlásili Protektorát. Dali místním lidem nabídku, jaká se neodmítá - Drancíři ochrání osadníky před nájezdy zvenčí, před zabijáky a rabiáty, jakož i před mutanty a bestiemi, a na oplátku místní se podělí s Drancíři o své potraviny, vodu, domy a dcery. Vytyčili hranice, a v jejich rámci vykonávali své právo. Skutečně dodrželi své slovo - místní, kteří souhlasili s nadvládou Drancířů, se měli dobře, mohli žít v bezpečí. Navíc Drancíři, v jejichž řadách se našli kdejací šikovní a znalí lidé, opravili mnohé stroje z doby před Pádem a dokonce našli a zpřístupnili prastarý podzemní bunkr. Celý areál hlubinného dolu přestavěli postupně na svou hlavní pevnost, Citadelu. Z hlubin začali těžit čistou vodu, odsolováním ji měnili v pitnou a navíc získávali sůl... a ano, zahájili také nájezdy na vesnice a osady, jimž se žádné ochrany nedostávalo. Avšak nepočínali si tak bezuzdě, jako jiné nájezdnické bandy, na to byli příliš perfidní. Místo aby osadu vyhladili, vykradli a vypálili, raději vždy jen vzali tolik jídla, aby ze zbytku někdo přežil - někdo, koho by bylo možno okrást zase za rok... Paradoxně nejlepší ochranou před Drancířskými nájezdy bylo usadit se v Protektorátu a přijmout nadvládu Drancířů. Protektorát se stal zárukou klidu, bezpečí a svobody a protektor Chekotay se staral, aby vešekrá agresivita jeho mužů byla soustředěná pouze vnějším směrem.
      
      Mimochodem, oné osudné noci na 24. září se říká Noc dlouhých nožů. Málokdo si ji však pamatuje, neboť hned po onom masakru se všichni čerství Drancíři spili do neskutečné němoty, tak, jak to umí jen oni. Přešla zima...
      
    Začátkem léta procházela hlídka Bratrstva oceli neprozkoumanou zónou na severním okraji svého prostoru. Vojáci objevili trosky předválečné laboratoře a jeden z nich v radioaktivních rozvalinách nalezl silný zdroj energie, nukleární článek. Četa však byla přepadena neznámým nepřítelem a rozprášena. Jediný přeživší se dostal až k osadě primitivů, kde brzy zemřel na nemoc z ozáření; avšak ještě před tím vyzradil polohu pokladu. Drancíři, kteří mají oči a uši všude, se vydali jej vyzvednout, leč v poslední chvíli je předběhla grupa všemožné lůzy z Pustiny, kterou kolem sebe zformoval jakýsi tulák jménem TODhunter. Také následné stíhání skončilo neúspěchem, tulákům se podařilo uniknout východním směrem i s artefaktem a již je nikdy nikdo neviděl... (Akorát o jednom z nich, Hollasovi, jsme slyšeli v souvislosti s nějakými bojůvkami mnoho set mil západně – ale kdo ví, co je na tom pravdy.) [ operace Letní probuzení ]
       Tento neúspěch Drancířům značně snížil reputaci. Co však bylo závěžnější, byla stále větší aktivita Bratrstva oceli. V temných hvozdech poblíž osady Chotěbuz byly zjištěny známky silné aktivity – v oblasti, kde až dosud nebyla přítomnost jednotek Bratrstva potvrzena. Byť je pravdou, že různých pověstí se napovídalo... Drancíři okamžitě vyslali zvědy Někteří se nevrátili, jiní, opatrnější, hovořili o zákeřných pastech a podivných technických vymoženostech. Drancíři tedy sebrali své síly a vrhli se do oblasti, kde tušili kořist. Jenže ouha, zaúřadovala náhoda a útočné jednotky Drancířů se v Chotěbuzském lese střetly s výpravou ostravských Otrokářů, kteří rozšiřovali svá loviště. Obě znesvářené strany se do sebe okamžitě pustily, avšak boj byl zanedlouho přerušen strašlivou sněhovou smrští, která donutila protivníky odpoutat se a zamířit do svých základen, kde si obě skupiny lízaly rány... [ Hardcore party "Postnuclear winter" ] Základna Bratrstva oceli tedy unikla vyplundrování a Drancíři pochopili, že je třeba ukázat Otrokářům, kde je jejich místo. Příležitost dostali brzy.
      Zima se změnila v mrazivé peklo. Nepadal sníh, ale extrémně nízké teploty způsobovaly, že kov křehl natolik, že bylo nemožné používat jakoukoliv techniku. Drancíři zůstali zalezlí ve svých norách a přemýšleli o pomstě. A ta chvíle nadešla! V té době totiž Otrokáři využili faktu, že Drancířské teritorium je rozbité, a pronikali na svých výpravách za otroky dál a dál na východ. To ovšem znamenalo, že museli opustit relativní bezpečí trosek "své" Ostravy a projít pláněmi Šenova. Šenovský trail... kolik krve již vpila do svých útrob zdejší zem! Za Války dopadly na Ostravy jaderné pumy a jejich exploze pokryly celé město radioaktivním popílkem. Silný západní vítr za ta léta pročistil ulice a nanesl spad do prakticky neviditelných návěvů za město, do oblasti, které se dnes říká "Svítící pás", zahrnující mimo jiné Václavovice, Šenov či Petrovice. Existuje několik bezpečných cest, jak se vyhnout smrtelné radiaci, a té nebezpečnější se říká Šenovský trail. Používají ji všechny karavany putující z východu, od Ciezsyna a Těrlicka, na západ, do Ostravy a dál, a odjakživa lákal bandity a lupiče. Nyní se zde usadila přepadová grupa Drancířů vyzbrojená pouze solidními zbraněmi, na kterých se nemělo co zničit a co zamrznout. Když navíc uvážíme, že v mrazu jsou palné zbraně k nepoužití...velení Reaverů vsadilo vše na moment překvapení a na fakt, že to budou oni, kdo si vybere místo střetu! A skutečně, další výprava Otrokářů snažící se proklouznout trailem do lovišť na východě padla do pasti a byla nemilosrdně zdecimována. Do bitvy se navíc ještě zapojila jednotka Bratrstva oceli, kterou na hlídce přilákal řev přepadených, jódlování vítězcích a třeskot chladné oceli rozléhající se do dáli. [ operace Chladná ocel ] Drancíři tímto svým svojím vítězstvím potvrdili svou pozici nové mocnosti v Pustinách, ztrestali Otrokáře a ukázali Bratrstvu oceli, že dávné kamarádíčkování s rangery je již zapomenutou minulostí.
       Počátek roku 2267 uvítali Drancíři v plné síle, opírajíce se o početné civilní obyvatelstvo prosperujícího Protektorátu, vědecký um svých techmanů a bezohlednou sílu svých zbraní.


    Pokračování





      Aktuální questy  
  • Lov zombíků
  • Výčet víček

  •   Aktuální dokumenty  
  • Drancířská písnička (ODT, 240 kB)
  • Dziki Gon: Sestřel vertibirdu (video, 9MB)

  •   Chystané akce  
  • Adventura: Těšínská aféra

  •   Proběhlé akce   50. Operace Paranoid 3
    49. PP2: Živá voda
    48. PB2: Zlatá horečka
    47. Letní bloudění
    46. Dziki gon
    45. 9. Patrola: Bílá smrt
    44. Pašerácká práce v Beskydech
    43. Volba Komandéra
    42. P'n'P: Vzpoura na křižníku
    41. Plán "Bílý"
    40. 8. Patrola: Hra o dróny
    39. OLS3: Výbušná zmes
    38. Stalkeřina ve Ždánickém lese
    37. 7. Patrola: Incydent Trzyniecki
    36. OLS2: Kladivo na čarodějnice
    35. Operace Trhání švestek
    34. 6. Patrola: Spasiteľ prichádza
    33. HC Piknik pri ceste
    32. Pohasínající naděje
    31. Jarní bloudění
    30. 5. HC Patrola: Bezva kšeft
    29. P'n'P: Reznoucí ocel
    28. Templářská webgame
    27. Obřanský odřad
    26. Podzimní bloudění
    25. Operace Paranoid 2
    24. 4. Patrola: Beskydské bloudění
    23. Operace Paranoid
    22. 3. Patrola beskydská
    21. Operace Lomená skála
    20. 2. Patrola: Sněžná hlídka
    19. Operace Sturm und Drang
    18. Operace Zubaté ostří
    17. Operace Špinavý prachy 2
    16. Quest Area LARP
    15. Stalkeřina v Třanovicích
    14. Workshop
    13. Beskydská patrola
    12. Chladná ocel 3:Krvavý jarmark
    11. HC Setkání u studánky
    10. Brahmínin
    09. Operace Frühling
    08. Chladná ocel 2: Exodus
    07. Hornosušská operace
    06. Operace Špinavé prachy
    05. Operace Chladná ocel
    04. HC Postnuclear Winter
    03. Operace Letní probuzení
    02. Operace Divoká země
    01. Operace Buldok

    Reklama:   Zážitky jsou skvělé dárky - a pokud chcete darovat zážitek jako dárek, tak jedině zážitky od Zážitkové agentury FAN MOTION . Mají tam totiž ty nejlepší zážitkové dárky. Komunitní síť Facebook nabízí nové zážitky - poznejte nové kamarády na síti Facebook. Vše o síti Facebook. Nové zážitky na Facebooku.