Templáři Vaultu Šílené Brahmíny

  Regule  
  • Ústava
  • Pravidla
  • Levelování
  • Jak se přidat?

  •   Herní svět  
  • Dějiny
  • Věděli jste, že...

  •   Družstva  
  • Drancíři
  • Zewell
  • Osamělí střelci
  • Bývalí templáři

  •   Ostatní  
  • Diskusní forum
  • Vault Šílené Brahmíny
  • Fotogalerie
  • Knihovna
  • Nukezin
  • Seminář

  •   Uživatel 



      Kontakty  
    Reinar
    chekotay
    Facebook


    Počet přístupů:



     

    Hardcore patrola V: Bezva kšeft

    Peklo na nožičkách Typ akce: Patrola. Smyslem hry je projít určité území a plnit na místě zadané questy. Tahle patrola si vysloužila titul Hardcore, protože to v závěru byl fakt mazec.
    Organizátor: Mogh
    Plakát: Úvodní a závěrečný.
    Topic na fóru
    Místo konání: Chřiby
    Datum a doba konání: 15. – 16. 2. 2274
    Účastníci: (5) Epholl, Chekotay, Justy, Miro, Mogh.
    Hodnocení:  2,0
    Trasa pochodu.
    Fotografie.

    Intro:
    Prudký víchor hnal ostré ihličky snehových vločiek drancířovi priamo do tváre a mráz sa mu cez roztrhané rukavice zarýval pod nechty. Slabé, zubaté slnko sa pred chvíľou stratilo za obrysom hôr a šero začínali naplňovať zvuky vytia kočkolišiek zbiehajúcich sa ku koristi. Drancíř bol rád, že dnes nemá službu a jediná chvíľa ktorú strávi vonku je táto krátka cesta z veliteľstva do knajpy. Osada Prátelstwí bola výborná zašívareň na leto, ale keby tušil aké peklo sú zimné služby, nikdy by sa sem neprihlásil dobrovoľne. Pridal do kroku a za zákrutou zbadal lákavý teplý svit unikajúci špárou pod dverami. Posledných pár metrov šiel takmer behom. Náhlivo siahol na kľučku dverí, keď v tom zavadil zrakom o papier vyvesený veľa na stene.
        "Hľadám spoločníkov na približne týždňovú cestu.
        Odnos špeciálnej zásielky na juh.
        Odmena 50 nábojov.
        Záujemci sa hláste na ambasáde Obchodno-Konfliktnej spoločnosti.
        Pán Mogh"
        Dracíř pomaly doslabikoval text plagátu a zamyslene vošiel do hospody. Päťdesiat nábojov je slušná suma. Vytiahol z kapsy zásobník a začal prerátavať svoje náboje, hoci dobre vedel koľko ich má. Šesť. Päť nafasoval po poslednom útoku lovcov lebiek. Šiesty si šetril počas útoku pre seba, keby hrozilo, že by ho lovci mohli zajať. Zahanbene potlačil spomienku na to, že tomu aby ho nemusel použiť vďačí iba dobre umiestnenému guľometnému hniezdu plechovkárov.
        Zo zadumania ho vytrhol hurónsky smiech ozývajúci sa z časti knajpy vyčlenenej ako "dôstojnícky salónik". Šarže tam veselo "degustovali" tohoročnú kobercovku, čo včera dorazila z Protektorátu. Na bežných vojclov príde rad až keď dôstojníci zhodnotia kvalitu a nezávadnosť pitia. Takže tak o týždeň.
        Začal plniť náboje späť do zásobníka. Päťdesiat nábojov je slušná suma. A letmý pohľad na dôstojníkov dal jasne najavo, že tuná by týždeň nikomu chýbať nemusel. Toto by mohol byť bezva kšeft.

    Chekotayova povídka:
    "Tohle je akce, o které se bude ještě dlouho vyprávět u táborovýh ohňů.
    Ten typ vyprávění, který začíná slovy: Tak jsem se jednou toulal po Chřibech, a našel jsem pět vybělenejch koster..."

        O dva dny později vyrazila pětičlenná karavana z osady Přátelstwí na dalekou cestu. Vůdcem byl vyzáblý ghúl jménem Mogh, avšak o náklad v podobě černé truhlice se většinou staral mladě vyhlížející chlapík, jenž si nechával říkat Epholl. Ochranu měli na starost dva ostřílení bojovníci z řad Drancířů a potulný bojovný kněz. Byl to smíšek, ale když se vrhl mezi dotírající Lovce lebek, v jedné ruce Kladivo boží, v druhé ruce automatickou pistoli ráže velké zlo, mnohým protivníkům ztuhl úsměv na tváři již navždy. Než bojovat je však lepší se ukrývat a karavana postupovala docela nenápadně, hlavně díky skvělé sérii podrobných předválečných map.
        Po týdnu chůze podhůřím se již před výpravou zvedaly oblé vrchy cílových Chřibů. Opatrnost na chvíli polevila, vůdce karavany si spletl cesty a místo do bezpečného zákoutí k utáboření výprava napochodovala přímo do tábora krvežíznivých divochů. Překvapení bylo oboustranné. První se vzpamatovali divoši, zařvali, ale do toho už se rozjel rytmický klapot drancířského samopalu, provázený zuřivou střelbou z pistolí. Došlo i na tesáky a výpravě se podařilo na poslední chvíli utéct. Zanechala za sebou zmatek, několik mrtvých... a také navigační brašnu s většinou životně důležitých map.
        Zbaveni jediného vodítka, trmáceli se unavení poutníci podhůřím, bloudili a plýtvali silami při snahách projít neschůdná údolí. Navíc jim neustále hrozila nemoc z ozáření, neboť se nacházeli ve velmi zamořené oblasti. Před válkou se totiž v blízké zbrojovce vyráběly veskrze povedené pušky CZ 850 Bren-III a hlavně Scorpion Revolution, které představovaly revoluci ve zbrojním průmyslu. Když se začínalo smrákat nad civilizací, také sem bylo vypáleno několik střel, jejichž jaderné hlavice vykázaly vpravdě veliký pumový rozptyl. Pak se však na poutníky usmálo štěstí. Narazili v rozvalinách města na malou osadu, jíž dominovala vysoká stavba zdobená znamením kříže.
        "To jsou naši," zaradoval se válečný kněz. A skutečně, jednalo se o malý pracovní tábor zřízený Olmickým biskupstvím. Poutníkům se dostalo krátkého odpočinku, mnohých rad, jakých cest se mají držet a několika tabletek přípravku Rad-X, částečně chránícího před zhoubnými účinky tvrdého záření. Borci ze Slezska se nemohli zdržet dlouho, bylo třeba spěchat, už tak nabrali dva dny zpoždění oproti plánu. Vyrazili tedy nivou řeky znovu do kopců.

        Louky a slatiny přešly v křoviny a lesy. Do dáli svítící nerezové barely, mnohdy rozbité nebo prostřílené, a kolem nich ležící mrtvolky drobných zvířat a ptáků dávaly tušit, že za zamoření může nejen válečné bombardování, ale také předválečná neúcta k přírodě a vyhazování jaderného dopadu za humna.
        Cesta ubíhala rychle. Poutníci se střídali v určování cesty a s dobrými radami přátelské správy tábora nemohli zabloudit. Zvláštním orientačním bodem byl mohutný, velikánský strom, jaký nikdo z cestovatelů ještě nikdy neviděl, snad jen ghůl Mogh v předválečné televizi, ale vzpomínky se mu pletly, a tak jen nejistě prohlásil, že by mohlo jít o sekvoj.
        Po poledni výprava dosáhla vysokého kopce, z jehož vrcholu, zdobeného skalními věžemi, bylo vidět dodaleka, což bylo velmi příjemné pro plánování další trasy. Naopak velmi nepříjemným byl ostrý a vlezlý vítr vanoucí od východu a nesoucí sebou zimu a chlad. Drancíři si rozbalili své balíčky polních přídělů, obsahující tajuplnou konservu (tentokrát v loterii získali oba masovou, žádný email) a flašku vína, a také ostatní vydatně pojedli, s vidinou brzkého úspěšného konce mise.
        Čekala je však ještě kalvárie. Napřed slézt z kopce, pak zase vylézt do dalšího.
        "Chřiby vlastně nemají vysoké kopce," zamumlal jeden poutník, "jenom mají proklatě hluboká údolí!"
        Stoupání bylo vražedné, pod rukama se trhaly kořeny, pod nohama ujížděly kameny a řítily se dolů, do smradlavé bažiny plné nezdravě vyhlížející vody. Kde bylo trochu rovno, držel se hnusný mokrý sníh. Cestou k cíli bylo třeba obejít zříceniny hradu zvaného Ghoulov, podle svých obyvatel, kterým jediným nevadila vysoce radioaktivní zóna zabírající celé temeno jednoho kopce. Zuřiví mrchožrouti si našich hrdinů nevšimli, ale záření si začínalo vybírat svou daň.
        "Kamarádi moji, já už s vámi dál nepůjdu," hlesl jeden z drancířů.
        "Dělej, musíš!" hecoval ho druhý, "dotrmácíme se nějak ke studánce, co je tady na mapě, tam si dáš zvratky včelích medvídků, a bude zase dobře, uvidíš!"
        Jak řekli, tak skutečně udělali a překonali další údolí. Na úbočí kopce vyvěral pramen, nejchutnější voda na světě. Poutníci se unavěně svalili na svahy kolem něj, vděčně lokali ledovou vodu a dojídali poslední zásoby. Chvíle odpočinku navrátila sil i ozářenému bojovníkovi, mezitím však zapadlo slunce docela.

        "Je to už jen pár hodin pochodu, to musíme zvládnout!" dodával všem odvahu vůdce karavany a sám vykročil první na další cestu. Ostatní se unavěně ploužili za ním. Vyšly nádherné hvězdy, krásně zářící na čistém nebi, ale nikoho ta podívaná nedokázala zahřát u srdce. Po chvíli vyšel i měsíc, a bylo to, jako když se reflektor opře do zad. Kráčelo se tak mnohem lépe. Cesta však stále stoupala. Ochlazovalo se a vítr na hřebeni byl ještě nepříjemnější.
        "Jestli tady zhebnu," pravil jeden drancíř druhému, "musíš si vzít moji ženu a postarat se o ni, je ti to jasné?!"
        "Myslím, že zdechnu dřív, než ty," ucedil jen druhý voják mezi zuby. Kněz se trmácel za nimi jako poslední.
        Když se podařilo najít tajnou odbočku a přejít do závětří hřebene, nebyla to žádná výhra. Stezka zde byla pokrytá zledovatělým sněhem, a nepříjemně úzká. Nad temnotemnou hlubinou propasti se vypínala příkrá skála, zdobená dvojramenným křížem.
        "Tady prý kdysi nějaký Metud kázal ty vaše nesmysly," prohlásil vůdce karavany ke knězi.
        "Vážně?", podivil se tento. "A kdo mu sem chodil?"
        Záhy se všichni přesvědčili, že jedině šílenec by chtěl sestupovat do rokle, cesta však vedla právě sem.
        Konečně dosáhli dna údolí a začali zase stoupat do dalšího svahu. cesta se kroutila hned sem, hned tam a najednou se před poutníky otevřela mýtina, a nad ní se do hvězdnatého nebe zapichovala strážní věž hradu. Z posledních sil poutníci obešli zříceninu a vstoupili do jediné zachovalé místnosti hlásky.
        "Jdete pozdě!" zaječel z přítmí jakýsi hlas. Podle hlomozu a smradu nekvalitního "tabáku" z vrbového listí, dlouho ulželých ponožek a nedostatečně vypraných menstruačních vložek zde bylo povícero lidí, ale ječák jedné z ženských přehlušoval vše. První drancíř se svalil na lavici. Je to sice poněkud nezdvořilé vůči hostiteli, ale na druhou stranu, hostitel, k němuž zavítá na návštěvu drancíř, může být rád, když si tento jenom sedne. Ne tak uječená ženská, která vypadala, že vyletí z kůže.
        "Nějaká baba nebude ječet na drancířského bojovníka," odplivl si sedící.
        "Budeme střílet," informoval příchozí hlas od svíček. Druhý drancíř, mající ode dveří celou sešlost jako na dlani, jen mechanickým pohybem pozvedl útočnou pušku a přepl pojistku na automatiku. Ve chvilce, kdy siréna nabírala vzduch do plic, bylo ostré klapnutí obzvláště zřetelné a nemytá zarostlá pracka sahající po brokovnici na zdi zaváhala, načež se s vyděšenými slovy "Má samopal!" opatrně stáhla.
        Toho využil první drancíř, který vytáhl z polních dávek příděl kobercové pálenky.
        "Pij, a ukaž, že seš chlap!" rozkázal siréně, která si skutečně přihnula. Dlužno jí připsat k dobru, že dokázala vypít třetinu flaštičky, než jí došlo, co to pije.
        "Vždyť je to hnusný!" vykřikal nevěřícně.
        "Tak určitě," odtušil drancíř, "kdyby to bylo dobré, mohl by to pít každý."
        Napětí v místnosti trochu polevilo, když vůdce karavany předložil jakési dokumenty, týkající se patrně zakázky, a následně i onu inkriminovanou zásilku. Zbytek karavany se konečně usadil na lavice podél zdí a na stoly se mezi hromady smradlavých poblitých hrnků vtěsnaly další flašky s chlastem, zatím ještě, byť jen nakrátko, plné. Velitel hradu zabručel, že příchozí jsou očividně v cajku, a začalo vzájemné zbližování. Malinové a šípkové víno teklo proudem, žabikuchy a krutopichy krájely bitevní bochánky chlebů, na kamnech v rohu se zřídkavé plameny spíše navzájem předstihovaly v co nejnižší teplotě, než aby se pokoušely ohřát šlichtu z nějakého bobu a nahrubo sekaných prasečích rypáků.
        Prostě konečně pohoda.

        Na druhý den se karavana hotovila k odchodu. Bojovníci postávali před věží, přepočítávali si náboje odměny nebo se dohadovali, zdali by prastaré zdi ještě byly co k čemu, kdyby došlo k nějakému útoku. Konečně vyšel také vůdce výpravy se svou truhlicí.
        "Panstvo, máme další práci, musíme tuto zásilku odnést do slezska, nějakému Silmarovi..."
        Ani nedomluvil, a nejblíže stojící drancíři už vytrhl z pouzdra pistoli a namířil na jeho hruď.
        "Zrádce Silmar musí zemřít!" zařval, tvář zkřivenou nenávistí. Prst napnul lučík spouště...
        V poslední chvíli se ovládl.
        "Necháme tě vyjednat ten obchod. Ale až se ukáže Krysa Silmar, až vyleze ze své díry, kde se před námi schovává, pak ho odděláme!"
        Vůdce karavany přisvědčil a výprava se vydala na cestu. Sice zpátky, ale jinou, prý lepší trasou. Stezky byly sice zavalené sesuvy půdy, ale daly se projít. V blízkém údolí nalezli neklamné známky výskytu zmutovaných velebobrů, což je netrápilo, protože za bílého dne na volném terénu není ani malá skupinka velebobrů nebezpečná dobře semknuté skupině bojovníků s útočnými puškami.
        Zakrátko začala stezka zase stoupat, ještě jednou klesla, ale pak už stoupala vytrvale. V jednu chvíli zaslechli z blízkých lesů jakési kvílení, patrně divošské, ale podařilo se jim uniknout. Cesta byla opět pořádně namáhavá, pot jen tekl proudem pod kazajkami a kabáty, vítr se opíral do boku a nepříjemně studil, náklad řezal do ramen... přesto výprava konečně stanula na vrcholku hory. Před poutníky se rozprostírala nížina vedoucí pohodlně až do Slezska.
        "Překonali jsme Chřiby," pronesl zálibně vůdce karavany. "Teď už to bude snadné."
        Vtom se z bedny, kterou nesli, ozvalo zazvonění budíku. Takového toho starého budíku, co není nejmenší problém k němu přidělat pár konaktů navíc. Takového, co se dá použít jako časovač pekelného stroje.
        "Zrada!" blesklo ještě hlavou jednomu z válečníků. Pak celá výprava zmizela v ohnivém poryvu strašlivé exploze.

    (Rekonstruováno na základě nálezů ostatků karavany, včetně deníkových záznamů.)




      Aktuální questy  
  • Lov zombíků
  • Výčet víček

  •   Aktuální dokumenty  
  • Drancířská písnička (ODT, 240 kB)
  • Dziki Gon: Sestřel vertibirdu (video, 9MB)

  •   Chystané akce  
  • Adventura: Těšínská aféra

  •   Proběhlé akce   50. Operace Paranoid 3
    49. PP2: Živá voda
    48. PB2: Zlatá horečka
    47. Letní bloudění
    46. Dziki gon
    45. 9. Patrola: Bílá smrt
    44. Pašerácká práce v Beskydech
    43. Volba Komandéra
    42. P'n'P: Vzpoura na křižníku
    41. Plán "Bílý"
    40. 8. Patrola: Hra o dróny
    39. OLS3: Výbušná zmes
    38. Stalkeřina ve Ždánickém lese
    37. 7. Patrola: Incydent Trzyniecki
    36. OLS2: Kladivo na čarodějnice
    35. Operace Trhání švestek
    34. 6. Patrola: Spasiteľ prichádza
    33. HC Piknik pri ceste
    32. Pohasínající naděje
    31. Jarní bloudění
    30. 5. HC Patrola: Bezva kšeft
    29. P'n'P: Reznoucí ocel
    28. Templářská webgame
    27. Obřanský odřad
    26. Podzimní bloudění
    25. Operace Paranoid 2
    24. 4. Patrola: Beskydské bloudění
    23. Operace Paranoid
    22. 3. Patrola beskydská
    21. Operace Lomená skála
    20. 2. Patrola: Sněžná hlídka
    19. Operace Sturm und Drang
    18. Operace Zubaté ostří
    17. Operace Špinavý prachy 2
    16. Quest Area LARP
    15. Stalkeřina v Třanovicích
    14. Workshop
    13. Beskydská patrola
    12. Chladná ocel 3:Krvavý jarmark
    11. HC Setkání u studánky
    10. Brahmínin
    09. Operace Frühling
    08. Chladná ocel 2: Exodus
    07. Hornosušská operace
    06. Operace Špinavé prachy
    05. Operace Chladná ocel
    04. HC Postnuclear Winter
    03. Operace Letní probuzení
    02. Operace Divoká země
    01. Operace Buldok

    Reklama:   Zážitky jsou skvělé dárky - a pokud chcete darovat zážitek jako dárek, tak jedině zážitky od Zážitkové agentury FAN MOTION . Mají tam totiž ty nejlepší zážitkové dárky. Komunitní síť Facebook nabízí nové zážitky - poznejte nové kamarády na síti Facebook. Vše o síti Facebook. Nové zážitky na Facebooku.