Templáři Vaultu Šílené Brahmíny

  Regule  
  • Ústava
  • Pravidla
  • Levelování
  • Jak se přidat?

  •   Herní svět  
  • Dějiny
  • Věděli jste, že...

  •   Družstva  
  • Drancíři
  • Zewell
  • Osamělí střelci
  • Bývalí templáři

  •   Ostatní  
  • Diskusní forum
  • Vault Šílené Brahmíny
  • Fotogalerie
  • Knihovna
  • Nukezin
  • Seminář

  •   Uživatel 



      Kontakty  
    Reinar
    chekotay
    Facebook


    Počet přístupů:



     

    operace Sturm und Drang


    Bitva Typ akce: bitva
    Organizátor: Kaali
    Plakát: 
    Topic na fóru: zde
    Místo konání: Stonava
    Datum a doba konání: 24.10. 2269, 9:00 SEČ
    Účastníci: (cca 16?):
       Brtarstvo oceli (Hans Rübe a několik dobrovolníků)
       Aliance Drancířů a Otrokářů (Chekotay, Chrome Red, Kaali, Lišák, Reinar, Tommy SWINE, Yoris)
    Hodnocení:  2,2
    Historický abstrakt: Na podzim roku 2269 zaútočilo bratrstvo oceli všemi svými silami na obranná postavení Protektorátu a v děsivé bitvě je prorazila. Strašlivé ztráty na obou stranách způsobili zmrazení konfliktu, který nikdo nemohl rozhodujícím způsobem zakončit.
    Historical Abstract:  On the autumn of 2269, the Brotherhood of Steel took the Protectorat´s Defense by all his force. In bloody battle, soldiers of Steel fought throught the fortification and beat all Reavers and Slavers. Terrible casualities on both sides freezes the war: nobody can catch the victory.
    Fotomateriál: Od chekyho.

    Místo úvodu zprávy z Protektorátu v předvečer bitvy:
      Zprávy z Perimetru: Morálka obranných sil je vysoká, zatím dezertovala jen třetina mužstva. Zásoby munice jsou plně na výši, každý druhý muž má patrontašku nábojů, sem tam má některý i krochnu. K večeři byl štrúf nasladko. Na tuto chladnou nco byla vydána dávka tří litrů kvitu na muže a hodinu.
      Podle zprávy zvědů se k našim pozicím blíží kumpanie Ocelářů. Nejvyšší velení tráví večer dolaďováním plánů obranných a zvláště ústupových akcí, ovšem každý si uvědomuje, že nyní již není kam ustoupit. Pokud skutečně protivník zaútočí z očekávaného jihovýchodního směru a prolmí Perimetr v oblasti Koutú, půjde jeho hlavní síla přímo na Centrum. Evakuace strategicky důležitých budov centra (42 hampejzů, 15 náleven, 256 knajp, dvě udírny a sklad erotické literatury) do bezpečí Citadely je v plném proudu.
      Přímo v Citadele se chystá stáčení temného piva, do té doby prostě musí drancíři své posty ubránit. Nejvyšší velení vyhlásilo, že pokud Bratrstvo oceli vystoupí se žádostí o mírové rozhovory, nebudou Drancíři mírovému rozvoji bránit. Zatím se však nad všemi devíti outposty a nad šestnácti kilometry zákopů nese naše válečná hymna, srdnatě zpívaná s nadšením a statečností!


    Příběh Bouře a Vzdoru:
      Dívám se do tváří svým nejlepším přátelům. Spolubojovníkům. Bratřím. Oplácejí mi můj pohled, nehybně... sklené pohledy prázdných očí. Dívají se na mne, dokud nepřilétne krkavec a nevyzobe jim je.
      Jsou mrtví. Dívám se na své mrtvé přátele. Vnímám každý detail s pozorností snad až nadliskou. Či spíš - nelidskou. Každý zaschlý pramínek krve, jímž vytekl život z bujarého těla a vsákl se do žíznivé břidlicové země. Každý zčernalý průstřel s modravou koronou sražené krve kolem. Vlasy, rozcuchané či slepené potem, rozhozené po skalách. Skály... rozryté brázdami odražených střel, rozlámané výbuchy granátů, naleptané žíravým plynem. Skály a těla v organickém reji úlomků a nikam nepatřících kousků.
      Mrtvá hmota.
      Všichni, které jsem znal, zde leží a já je pozoruji a všímám si úplně všeho, dokud nepřitáhnou kočkolišky a nepodělí se o jejich těla, dokud nepřilétnou krkavci a nerozdělí si jejich vnitřnosti.
      Pozoruji je pečlivě celé ty dny.
      Mám na to spoustu času.
      Jedinečná příležitost.
      Mé zpřelámané, zbídačené tělo na to vše zhlíží zhůry, má dokonalý výhled.
      Naražené na kůlu nad spálenou bitevní plání.
     
    _____

     
      Podzim 2269
      Stonava
     
      Je sychravé, deštivé ráno, mlha cele vyplňuje prostor mezi zválenou mokrou trávou a nízkými olověnými mraky, podpírá nebe, leptá rostlinstvo, deptá mužstvo. Pláň, Pustina zválené uschlé trávy, přerušovaná remízky bříz, které se zachytily v kráterech dávných výbuchů a v záhybech pokroucených kovových trosek.
      Ranní hlídka v dovedně ukrytém táboře přiloží na oheň. Mlha se pomalu vyplňuje zvuky probouzejícího se mužstva útočných sborů Bratrstva oceli. "Černé jednotky"... trestné prapory. Nejotrlejší, nejdivočejší, nejkrutější z mužů v mundůrech této mocné organizace, se včera rychlým pochodem přiblížili k Perimetru chránícího drancířské výsostné území.
      Perfektně vycvičení, perfektně vyzbrojení.
      Odhodlaní prorazit nebo zemřít.
      Co je čeká?
      Perimetr je zóna smrti vyhlášená kolem celého Protektorátu Hurní und Suchá. Loni drancíři krutě zmasakrovali dvě divize Bratrstva oceli na samé hranici Protektorátu. Později vyhnali z této pomyslné obruče všechny místní obyvatele a obehnali svůj protektorát systémem hlídek, opevněných stanovišť zvaných "autposty", minovými poli a nástrahami. Perimetr je hradba z odvahy a bajonetů mnoha mužů odhodlaných bránit svou zem. Dnes, pět měsíců po porážce u Chotěbuzi, je Perimetr ještě více posílen. Taktický a radioelektronický průzkum umožnil drancířům připravit se perfektně na blížící se útok. Jediné co neví je, kam přesně bude útok veden. To neví nikdo - jen velitel ocelářů, Hans Rübe. Na druhé straně pomyslné bariéry, vymezené výstražnými tabulemi, hoří ohně celou noc. Kolem nich poposedávají muži obranných grup, ohřívají se v teple plamenů, než se vrátí na wachtpost, do střeleckých okopů... či než pod rouškou tmy dezertují. Pak se ale ozve válečný šlauch, není to však výrazné ječení poplachu, jako spíš vítání. Ze tmy a mlhy vystupují mlčenlivé postavy v tmavých kožených šatech, s červenými šátky kolem krku a otrockými obojky za opaskem. Otrokáři, spojenci Drancířů, přišli na pomoc!
      "Chrome Rede!" vykřikl překvapený velitel drancířů. "Jak...?"
      "Kdysi dávno jsme se dohodli, že budeme bojovat spolu. Přicházíme, abychom vyplnili stará spojenectví. A jestli mě teď obejmeš, zlomím ti haksnu!" pravil cechmistr a popadl jeden z naražených soudků, aby ukojil nejprudší žízeň. Jeho muži se rozptýlili mezi obránce, kteří je vděčně přijali mezi sebe. Spojenci... že by snad ještě zbyla nějaká naděje?
      Štrůf je dojezen, munice vydána, nezbývá než čekat. Mnohé skelné oči se upírají do ranního šera v očekávání toho nejhoršího.
      Když konečně zazní válečný šlauch oznamující, že jedna z hlídek spatřila přicházející oceláře, mnozí si paradoxně oddechli. Tak už je to tady.
      Teď se ukáže.
      Bouře a vzdor!
      Oceláři přicházejí. Možná některý z nich cítí šimrání strachu v žaludku, ale odhodlání je pevné a cíl zřetelný - musí prorazit! Není jiné cesty. Neúspěch znamená smrt, neúspěch znamená konec.
      Když prapor projde kolem prvních tabulí varujících před Perimetrem, rozprostře se do rojnice. Bojový pokřik odrážející se od svahů okolních hald dodává mužům odvahu a ti vyrážejí do útoku.
      Už jsou tady! Krochna kopne do ramene, horká kouřící nábojnice dopadne na zem a je okamžitě zašlápnuta do bláta palebného postavení. Pokřik ocelářů se mísí se vzteklým řevem drancířů, je přehlušován střelbou a výbuchy, do toho se mísí jekot prvních raněných. Bojiště se takřka neustále halí do yperitového závoje, z oblaků těžkého plynu čouhají kopí a bajonety. Minová pole jsou překonána, boj se přenáší do bezprostřední blízkosti autpostu. Ostrá štěknutí pušek jsou nahrazena práskáním brokovnic, ke slovu se dostávají útočné granáty, tesáky, polní lopatky... do toho se ozývá tůrování maličkého motorku ripperu, osobní zbraně Hanse Rübeho. Prochází mezi svými muži a rube drancíře, kteří ještě neopustili první obrannou linii.
      Střet je brutálně rychlý, oceláři se převalí přes obranné pozice jako vlna a bránící spojenci jsou nuceni stáhnout se do záložních stanovišť. Velitel ocelářů šikuje své muže, je nutné zabránit protiútoku a přeskupit se. Záhy se stroj války rozbíhá znovu, ohněm a železem překopává krví zbrocenou zem.
      Druhá vlna ocelářů má podobu kleští, které mají sevřít autpost a rozdrtit jej, obránci se však ještě zdaleka nevzdávají a zoufalým protiútokem zastavují a zatlačují zpět pravé křídlo. Hrstka kopiníků, zčásti obrněných, zaútočila tak šíleným způsobem, že nováčci v řadách Bratrstva, kteří se ještě s drancíři v boji nesetkali, zakolísali a ustoupili.
      Ani levé křídlo nepostupuje vpřed, boj se soustředí kolem systému střeleckých hnízd na svahu haldy. Oceláři se pokoušejí ovládnout tato výborná odstřelovací stanoviště, ale obránci jim to nedovolují. Velitel útočníků povolává poslední zálohy, velitel obránců svolává do tohoto ohniska bojů úplně všechny své bojovníky. Ani to však autpostu nepomáhá a jeho zoufalou situaci jen protahuje o několik dalších pekelných minut. Krutý boj zblízka nakonec vyhrávají rippery a bodáky ocelářů a obrana autpostu se hroutí. Hans Rübe s krutým výrazem ve tváři doráží raněné.
      Část ocelářů plundruje zařízení autpostu a šacuje mrtvoly, část dohání poslední ustupující drancíře.
      Boj jako takový je zkončen. Autpost padl, perimetr je proražen - cesta do srdce drancířského teritoria je volná...
     
      Vítr rozhání dým a vyfoukává kaluže yperitu z kráterů a okopů. Vystřelené nábojnice a zabití muži v podzimním mžení rychle vychládají. Dokonáno jest.
      Ztráty na obou stranách jsou děsivé. Bratrstvo na bojišti zanechalo až šedesát procent svých sil. Kolik drancířů zahynulo na bitevní pláni, se nikdy nepodařilo přesně určit, neboť mnoho vojáků uprchlo, ještě toho večera přeplavalo řeku Olzu a zmizeli v dálném Polsku. Část těch, kdož zůstali na bojišti, byla oceláři naražena na kůly pro výstrahu, zbytek roztrhala divoká zvířata. Protože byl útok veden na jednu ze dvou oblastí, kde jej drancíři očekávali, a kde tedy soustředili většinu svých sil, dosahují jejich poměrné ztráty asi jedné čtvrtiny celkového stavu bojovníků pod černou zástavou! Expediční sbor Otrokářů byl zmasakrován.
      Ti z obránců, kteří přežili, se stáhli do posledního bránitelného místa, samotné Citadely. Němeli to k ní daleko...
     
      Byla to bouře a vzdor. Ocelářská bouře - a drancířský vzdor.
     
      (c) chekotay und Hans :)

     

    ***Přísně tajné***
    ***Operace Sturm und Drang***
    ***Report:

      Za úsvitu jsem probudil bratry, sbalili jsme improvizovaný tábor a vyrazili jsme dobýt Perimetr, obrannou linii Drancířů kolem Protektorátu Horní und Suchá. Bylo mokro, slabě mžilo, takže po bitvě bude muset celá jednotka na dekontaminaci, jelikož místní déšť je radioaktivní a toxický. Nebyla ani moc zima, což bylo dobré, nehrozily omrzliny nebo selhání zbraní z důvodu zatuhnutí vlivem mrazu. Za pár minut jsme spatřili v kopcích a haldách z doby před Pádem systém palpostů, pevnůstek a zákopů. Drancíři nás zmerčili vzápětí, a nad krajinou se rozlehl jekot jejich bojových šlauchů, které oznamovaly nadcházející bitvu.
      24.10.2009 se banda Templářů Vaultu šílené Brahmíny slezla v Albrechticích na haldách poblíž uhelného dolu, aby uspořádala bitvu, která měla rozhodnout o dalším vývoji příběhu.
      Moje maličkost dorazila už v pátek v noci a přechrupnul jsem u Chekotaye. Ráno jsme spolu naložili do mého povozu zhruba metrák a půl herních předmětů a vyrazili jsme připravit herní prostor. Reinar jel vlakem, aby mohl ostatním dělat šerpu.
      No, ponejprv jsme zjistili, že do herního prostoru nezajedeme, bo tam byly závory na zámek. Tož jsme to zkoušeli jinudy, ale krom nového, jiného místa pro nějakou další hru jsme nepochodili. Po malé offroadové vložce se nám konečně podařilo dostat k herní zóně, tak na cca 700 m, samozřejmě se zpožděním. Ostatní ale čekali v Albrechticích na nádru na nějaké opozdilce, tudíž jsme to stihli. Začali jsme tahat krámy z auta, a během transportu zmerčili Templáře, kteří právě dorazili. K mé radosti přišlo hodně nováčků, kteří podpořili síly Bratrstva. Šlo o to, že na poslední chvíli vypadli všichni Oceláři, kteří měli přijít, z rodinných, finančních či zdravotních důvodů. Naštěstí ale kontingent nových tváří vyrovnal síly a mými žilami začala kolovat nová naděje. Musím zmínit Otrokáře, kteří dorazili v plném počtu (Chrome Red, Yoris, Lišák), pouze bez Hawkeyho, který templářinu zabalil, a nedorazil ani přes slíbenou účast. Factor, Stingi a jeden nováček šli zaujmout polohu mimo bojiště, jejich role byla nebojová, měli být židovští osadníci, kteří měli obchodovat s antidotem proti případné toxické mlze, která měla během hry přijít. Stačil jsem koštnout Kaaliho další pokus o postapo-pokrm, a bylo to docela dobré! Dostalo to jméno štrúf, ale neptejte se, jak na to kdo přišel… Ustrojili jsme se, já sebral Oceláře a šli jsme k nedalekému posedu, který nám posloužil jako improvizované předsunuté stanoviště. Drancíři a Otrokáři začali s budováním obranných postavení. Díky všemožným zdržením, přípravám a podobně se začalo ve dvanáct, zahajovacím signálem byl pištivý zvuk drancířského šlauchu, který zní jako říjení jelena wapiti.
     
      Čelní útok proti mohutné obraně by byl sebevraždou. Spolu s bratry jsme se vydali obloukem, doufajíce v nalezení lepšího útočného postavení. K našemu překvapení jsme nalezli malou osadu. Její obyvatelé byli oděni do černých kabátů, černých klobouků, měli vousy a nezvykle dlouhé pejzy. Pozdravili nás divnou řečí, pamatuji si jen „Shalom“. Byli celkem přátelští, naštěstí mluvili německo-českým dialektem, tudíž jsme od nich zjistili, že zde mají malou loveckou osadu, a s Drancíři mají příměří. Rozloučili jsme se s nimi a poradili jim, aby nechodili k Perimetru.
      Pomalu jsme se přiblížili k prvním překážkám – bylo to veliké minové pole, jasně označené varovnými cedulemi. Dalo se jen špatně obejít, využili jsme srázu haldy a přiblížili se při kraji až k nejbližší pevnůstce. Sešikovali jsme se do formace a s pokřikem vyrazili do útoku.
      „Proč jsme sem dnes přišli?!“
      „Zabít, zabít, zabít!“ (sbor)
      „Co umíme nejlíp?!“
      Zabít, zabít, zabít!“ (sbor)
      „Milujeme sebe, nebo milujem Bratrstvo?!“
      „Bratrstvo, Bratrstvo, Bratrstvo!“ (sbor)
      Zamířil jsem granátomet, a poslal k opevnění salvu plynových granátů. Mí bratři, krytí oblakem smrtícího plynu, vzali pevnůstky ztečí. Byl to šílený masakr. Drancíři a Otrokáři se bránili zuřivě, a dokonce po nás párkrát vystřelili z minometu, než jim do něj došla munice. Schytal jsem pár ran, díky mojí kevlarové zbroji jsem to ale ustál. Dobyli jsme první malý okop a využili jej jako improvizovaný záchytný bod. Dal jsem pokyn sniperovi, aby je přibil palbou k zemi. Jak schovali hlavy, naházeli jsme jim do zákopů granáty. Kusy těl a vnitřnosti létaly vzduchem, vyrazili jsme na sebevražednou zteč…
     
     
    Hra byla náhle přerušená, neboť Lišák si něco vyvedl s kolenem, když si klekal. Chekotay byl hnedle u něj, já shodil zbroj a připravil klíčky od auta. Spolu s jedním nováčkem, který nás ale po stu metrech opustil, jsme já a Chekotay dotáhli úpícího Lišáka k autu. Byla to rasovina, Lišák byl těžký tajak cyp. Povedlo se, nasoukali jsme zraněného do auta a jelo se do Havru do špitálu. Mezitím ostatní vylepšovali herní území, zatímco my spěchali vstříc nemocnici.
      V nemocnici bylo poloprázdno, ale i přesto na mě a na Chekyho koukali lidi nějak divně. Lišák byl v civilu, ale my na sobě měli část herních kostýmů, nehledě na to, že jsme byli špinaví jak cigánské hračky a padalo z nás bahno jak z lakatoše s pluhem. Po drobném bloudění a hledání chíry jsme předali Lišáka lapiduchům, ti ho usadili na kryplkáru (my ho počastovali zvoláním „Na Bělehrad!) a poslali rekomando na rentgen (on dostane skutečnou dávku radiace, a my jen herní, béééééé). Během čekání na výsledky jsme s Chekym pozorovali z nemocničních oken bažanta, pak králíky, a vedli učené debaty tak obratně, že nám personál sežral historku o tom, jak se nám kamarád poranil při hledání zkamenělin, které se vyskytují na haldách. Cheky se prohlásil za botanika (nelhal), já za kryptozoologa (lež jak vyšitá). Lišáka nám přivezli, dle vyšetření měl natažené vazy v koleni. Dostal nové fofrklacky, protože panu doktorovi se líbilo, že má rád zvířátka. S felčarem jsme pak vedli diskuzi na téma „unikátní výskyt fauny v nemocničním areálu“, zatímco Lišák na nás musel čekat a pomalu zapouštěl kořeny a obrůstal mechem. Nakonec se nám podařilo prchnout od hovorného bílého pláště a odvezli jsme Lišáka domů do Těšína.
      Po našem návratu jsme seznali, že Factor a Stingi to zabalili, což jim ale nemůže mít nikdo za zlé – přerušení hry trvalo skoro dvě hodiny. Jeden žid-nováček ale zůstal a přidal se k řadám Bratrstva. Všichni se vrátili na svá místa, kde se pincasili před pauzou a znovu se začalo bojovat.
     
      Vlítli jsme na nejvýše položený okop a rozstříleli drancířského odstřelovače, který v něm byl zalezlý. Z vyvýšené pozice jsme vystříleli níže položené obránce, kteří se neměli kam ukrýt. Mezitím druhý oddíl bratrů vzal obchvatem druhou stranu a dorazil poslední obránce. Ani jsme nezjistili, že je po boji… Ale k našemu nemilému překvapení byla za touto linií další! A tou jsme museli prorazit taky!
     
    První bitva byla u konce neskutečně rychle. Kaali jakožto organizátor nám dodatečně vysvětlil, že se hraje na dvě vítězství. Vrátili jsme se tedy na naší improvizovanou základnu a vyčkali dokud se krajem znovu nerozlehl úchylný zvuk bitevního šlauchu.
      Druhá linie byla stejně dobře vybudovaná, jako ta první. Naší výhodou bylo to, že jsme měli palebnou převahu, a obránců bylo méně, jelikož je zuřivost našeho prvního útoku smetla. My měli jen pár zranění a jen pár mrtvých. Navíc Drancířům nefungovaly zbraně tak spolehlivě jako nám. Bohužel bojového plynu už nebylo tolik k dispozici a v kapse jsem měl poslední granát… Ale nebylo jiné cesty – my museli zvítězit! Jednotka se rozdělila a vzala obrannou linii útokem ze dvou stran. Drancíři a Otrokáři podnikli protiútok, povedlo se jim nás na obou stranách zatlačit zpět a hodně bratrů při tom přišlo o život. Mě srazili ranou palcátem a probral jsem se až za chvíli, když mne jeden z bratrů odtáhl do provizorního obvaziště. Ale ten protiútok je stál poslední zbytky sil. Zatlačili jsme je, a díky pomoci Zewellu a židovského lovce, který se k nám přidal, jsme linii obsadili a dobyli jejich velitelství. Při obhlídce se mi pod ruku dostal polomrtvý velitel otrokářských posil. Se slovy „Válka… Válka je stále stejná…“ jsem jej zastřelil svou pětačtyřicítkou a vydal se stíhat prchající obránce. Jenže ouha! Dva Drancíři, které jsem dohnal, mě nemile překvapili svou zuřivostí. Jednoho jsem sundal svou pětačtyřicítkou, ale druhý do mě vlítl s mečem a seknul mě přes brnění. Až když jsem padal na zem jsem si uvědomil, že můj ripper zůstal v dobyté základně. Ten mizera, co mě přetáhl, se vypařil jako duch, našli mě až mí bratři a probrali mne stimpakem.
      Postavil jsem se na nohy a zhodnotil situaci. Podařilo se nám prorazit, pobít snad stovku nepřátel a zmocnit se bohaté kořisti. Ale zaplatili jsme za to vysokou cenu. Ze čtyřiceti útočníků zbylo patnáct. Z posledních sil jsem nabodal nějaké Drancíře a Otrokáře na kůly, ale po pětadvacátém tělu jsem vyčerpáním padl do prachu. Zbylí bratři snášeli kořist a naše raněné do transportéru, který vše odvážel na základnu. V posledním transportu jsme odvezli naše padlé. Naposledy jsem se otočil a prohlédl tu děsivou bitevní pláň, posetou krátery a mrtvolami, nořící se do tmy přicházejícího večera. Vyrazili jsme…

     
      Druhou bitvu Bratrstvo taktéž zvítězilo, ale opravdu jen velice těsně – z Bratrstva zůstal naživu jen Gwalrian, z D-O aliance Reinar. K jejich boji ale nedošlo, herně Reinar uprchl do Citadely podat zprávu o tom, co se stalo. Z mého pohledu to bylo hodně ušmudlané vítězství. Hlavní část byla ukončena, lidi se začínali rozutíkat domů. Došlo jen na pár for fun soubojů, ale nikomu se již do ničeho nechtělo, takže se všici rozutekli a na mě a Chekotaye zbyla debordelizace bojiště a opětovné tahání krámů do auta. Během čištění od odpadků našel Cheky zkamenělinu kapradí, kterou mi věnoval, čímž slavnostně zakončil naší učenou habaďůru ze špitálu. Mystifikace tajak cyp! Při poslední obhlídce terénu nám zavolal Henry Thorn a vyptával se, co je nového, kecali jsme spolu snad deset minut přes mobil. Jen umírající Chekyho baterka nás donutila hovor ukončit. Ještě jsme vylezli na haldu, prohlédnout si okolí, a s houstnoucí tmou jsme vyrazili dom. Den ale ještě neskončil! Sotva jsme u Chekotaye v Citadele vybalili, dorazil Kaali. Abyste věděli – já a Kaali jsme měli domluvený souboj na pěsti, všelijak se to odkládalo, až konečně po roce jsme se k tomu dostali. Nasadili jsme boxerky a chrániče holení. Uklonili se a bum, prásk, již jsme se rubali light-kontaktem. Kaali používal karate, já plánskou školu (směs aikida, kickboxu, wing-tsun a ninjutsu). Bylo to dobré, dali jsme si tři kola. Nešlo o vítězství, jen tak jsme blbli, ale trvalo to půl hodiny, díky čemuž Kaalimu ujel bus a musela jej odvézt jeho máteř.
      S Chekotayem jsme nakonec v noci sepsali takový románový report a dali jej na fórum. A tím Operace Sturm und Drang definitivně zkončila. Suma sumárum, akce byla spíše průměrná, a hlavní vinu na tom má nechtěná pauza, za kterou ovšem nikdo nemohl. Během hry nastalo několik sporných momentů, především co se počítání životů týče (včetně mě), díkybrahmíně se všechno nakonec vždy vyřešilo. Bratrstvo zvítězilo, hlavně díky získané početní a palebné převaze, druhé vítězství bylo ale hoooodně ušmudlané (s ušima odřenýma až na lebku), což bylo způsobeno hlavně nedostatkem granátů a D-O protiútokům chladnými zbraněmi.
      Příběhově je Bratrstvo velice oslabené, ale i tak má před sebou volný průchod až k Citadele. A co bude dál? Bude BoS postupovat dál a začne Citadelu obléhat? Nebo se stáhne a neudělá nic? A co když nakonec dojde k mírovým jednáním, o kterých se tajně mluví v nejvyšších kruzích drancířského velení či místnímu štábu Bratrstva? Co přinese nastávající zima a s ní Chladná ocel?
      ***
      ***Vypracoval Hans Rübe, oblastní velitel Bratrstva Oceli pro Ostravský region, Protektorát Horní und Suchá***
      ***Přísně tajné***
     





      Aktuální questy  
  • Vzpoura na křižníku Přátelstwí
  • Lov zombíků
  • Výčet víček

  •   Aktuální dokumenty  
  • Plán Bílý: Dělostřelba (video)

  •   Chystané akce  
  • Workshop: NeverOrbing Story
  • PNII: Záhada Strašné skály
  • Karpatské bloudění: Žítkovská bohyně
  • Paranoid III: Den zúčtování

  •   Proběhlé akce   45. Pašerácká práce v Beskydech
    44. Dziki gon
    43. IX. Patrola: Bílá smrt
    42. Volba Komandéra
    41. Plán "Bílý"
    40. VIII. Patrola: Hra o dróny
    39. OLS3: Výbušná zmes
    38. Stalkeřina ve Ždánickém lese
    37. VII. Patrola: Incydent Trzyniecki
    36. OLS2: Kladivo na čarodějnice
    35. Operace Trhání švestek
    34. VI. Patrola: Spasiteľ prichádza
    33. HC Piknik pri ceste
    32. Pohasínající naděje
    31. Jarní bloudění
    30. V. HC Patrola: Bezva kšeft
    29. P'n'P: Reznoucí ocel
    28. Templářská webgame
    27. Obřanský odřad
    26. Podzimní bloudění
    25. Operace Paranoid 2
    24. IV. Patrola: Beskydské bloudění
    23. Operace Paranoid
    22. III. Patrola beskydská
    21. Operace Lomená skála
    20. II. Patrola: Sněžná hlídka
    19. Operace Sturm und Drang
    18. Operace Zubaté ostří
    17. Operace Špinavý prachy II
    16. Quest Area LARP
    15. Stalkeřina v Třanovicích
    14. Workshop
    13. Beskydská patrola
    12. Chladná ocel 3:Krvavý jarmark
    11. HC Setkání u studánky
    10. Brahmínin
    09. Operace Frühling
    08. Chladná ocel 2: Exodus
    07. Hornosušská operace
    06. Operace Špinavé prachy
    05. Operace Chladná ocel
    04. HC Postnuclear Winter
    03. Operace Letní probuzení
    02. Operace Divoká země
    01. Operace Buldok

    Reklama:   Zážitky jsou skvělé dárky - a pokud chcete darovat zážitek jako dárek, tak jedině zážitky od Zážitkové agentury FAN MOTION . Mají tam totiž ty nejlepší zážitkové dárky. Komunitní síť Facebook nabízí nové zážitky - poznejte nové kamarády na síti Facebook. Vše o síti Facebook. Nové zážitky na Facebooku.